Dobrý den, Kateřino, byla to úvodní přednáška, diskuze budou od druhé přednášky. Pokusíme se přednášky zkráti a diskuzi prodloužit. Jak znám více let pana přednášejícího Karla Bejčka, tak to určitě takto, jak jste to cítila Vy , nemyslel. Ale máte úplnou pravdu, že to takto mohlo být pochopeno a tak to také, doufám, že pouze v částech přednášky a ne v úplně celé, vyznělo.
Pokud jste to cítila jako hlubokou urážku, tak mě to mrzí a omlouvám se za celý tým. Už mi to totiž také někdo z pořádajícího společenství říkal, že to takto mohl někdo pochopit. Takže se nemýlil. To víte my chlapi jsme asi méně citliví a přímo "natvrdlí" v tom, co koho může urazit nebo se ho hluboce dotknout a i když se snad snažíme učit (nebo lépe život nás učí, manželky, děti kolegyně a kolegové v zaměstnání, kamarádi a kamarádky), je vidět, že jsme hodně nedokonalí. Takže máte pravdu, byla to urážka. Jenom nevím, jak Vám vysvětlit , že jesti něco v životě cítím a za co já osobně Bohu děkuji hodně, že mě učí mít rád lidi. A má to se mnou těžké. Velice rád, bych se s každým, kdo tam přišel, seznámil a řekl mu, jak moc si vážím a jak ho obdivuji, že tam vůbec vkročil. Do sklepa a ještě mezi katolíky. Mně by se také na mnohá místa nechtělo jít a tak si sám sebe představuji, jak se mi hrozně nechce. Máte můj upřímný obdiv, že jste přišla a rád bych , kdybyste vydržela. Protože se zdá, že budete mít pro mně nové a třeba zatím pro mě neznámé pohledy na život a vše kolem. A taky Vám děkuji za odvahu, že jste to takto upřímně napsala. To také obdivuji, někteří se to musíme těžce učit.